Popravdě BRUTAL TRUTH jsem si v takovém malém klubu, jako je pražská Modrá Vopice, opravdu nedokázal představit. Vždy jsem je vídal jen na velkých pódiích. Malý prostor, jedna z největších grindových mlátiček pod sluncem a letní večer. Kombinace, která slibuje hodně potu, hluku a intenzity.

Na místo dojíždím v půl osmé, právě ve chvíli, kdy spouštějí BYT. Sál je na počátku téměř poloprázdný, ale rychle se zaplňuje a Jihočeši do vstoupivších rvou grindcore ve stylu NAPALM DEATH nebo NASUM. Kapelka složená z lidí, kteří prošli domácími jistotami extrémní scény, jakými jsou INGROWING nebo byli UPRISE dávají osazenstvu vědět, že ví, jak grindové šílenství hudebně uchopit za ten správný konec. Škoda, že stejné nasazení, které má vokalista nesdílí i zbytek kapely.

Dalšími pány na holení je pražsko-olomoucké trio PERFECITIZEN. Naposledy jsem kluky viděl na Obscene Extreme. Baskytaru do sestavy stále nedoplnili, ale přesto ji slyším. Kluci ji pouští ven ze záznamu a stále to tak nějak není ono. Ona pocitová rytmická sterilnost a upjatost spojená s přesně nasazeným neživým nástrojem vůbec nekoresponduje s tím, jak uvolněně si koncert užívá řádící vokalista Olda.

Takže hoši, když už jsem slyšel, že ty basové linky postavené celkem slušně máte, tak je konečně už nějakého basáka naučte, nakopne vás to minimálně o kilometr dopředu! Jinak dle očekávání v klubu mnohem silnější než na Obscene, zvuku by tentokráte prospělo přidat kytary, ale víc výtek nemám. Jarda je za bicí soupravou naprostý pekelník, snahy provzdušnit death-grind i jinými žánry vycházejí na jedničku a klidně bych v tomto ohledu přitlačil víc na pilu. Rozhodně ale jedna z rychle stoupajících kapel domácí extrémní scény.

Přiznávám bez mučení, že PSYCHOTIC DESPAIR jsem jen nafotil a prokecal venku. Tuším, že ten večer měl premiéru jejich nový bubeník a z toho, co mi dolétlo venku k uším, jsem měl pocit, že se sžil velmi dobře.

Set BRUTAL TRUTH se pohyboval v takové sinusoidě. Od pomalejších válů se dostávají k rychlému a brutálnímu prostředku, aby došlo k dalšímu zvolnění a závěrečné poslední erupci energie. K počátku patří válcovací těžkotonážní skladby, jako je například „Malice“ ze zatím posledního alba „End Time“. Atmosféra začne houstnout zhruba v první třetině po skladbě „Fuck Cancer“ z téhož alba. Před skupinou několik jednotlivců tvoří divoký kotel, zaznamenávám i několik pokusů o stagediving a nad tím vším dlí mohutný opičí samec Kevin Sharp v texaském klobouku.

Ten člověk je opravdové zvíře. Plnovous mu opět o něco povyrostl, uprostřed něho má velkou rozlézající se šedivějící skvrnu a černé vlasy mu divoce padají do očí. Vypadá jako brutální verze večerníčkového Rumcajze. Vedle něj je další výrazná postavička - kostnatý čahoun Dan Lilker vypadá jako samotná Smrt, jejíž hlavu obrostly kudrliny. A tomu, kdo někdy viděl BRUTAL TRUTH asi nemusím vyprávět o Richardu Hoakovi. Tento brýlatý podivín vypadá jako úředník z toho nejšedivějšího kanclu, pak si sedne za bicí a rozjede neuvěřitelnou plejádu bolestných grimas a trhaných pohybů. Občas mám pocit, že nehraje na bicí, ale že bicí hrají na něho. Jakoby seděl na elektrickém křesle a dostával po celý set šoky. Nejméně výraznou osobností sestavy je její nejnovější přírůstek - Dan O’Hare.

Zvuk je po celou dobu čitelný, jen mi přijde, že basa a kytara málo tlačí. Uprostřed setu se dostává na nejostřejší hroty z playlistu, takovým zástupcem je titulní skladba z alba „Evolution Through Revolution“, následují i kousky z oznámeného splitu s BASTARD NOISE. Na závěr se dostává i na starší skladby, jakými jsou například „I See Red“ z „Need to Control“ a dalších. Na závěr Kevin koketuje s Čurbym, vytleskává se přídavek a Kevin Sharp po setu ždímá tričko. Na pódium z něj vyteče minimálně litr tekutiny a po setu BRUTAL TRUTH tak zůstává jen velká louže a upocená atmosféra spokojených posluchačů. Takže honem rychle ven nadýchat se čerstvého vzruchu a tradá domů.